Jerlín Japonský
Jerlín japonský
|
|
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Jerlín japonský
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
| Sophora japonica L., 1767 |
Jerlín japonský (Sophora japonica L., 1767) je opadavý listnatý strom, výjimečně keř, z čeledi bobovitých.
Nomenklatura
Sophora japonica L., 1767
- Nomenklatorická synonyma
- ≡Styphnolobium japonicum (L.) Schott, 1831
- Taxonomická synonyma
- =Sophora sinica Rosier, 1779
- =Sophora pubescens Tausch, 1834
- =Sophora japonica L. var. pubescens (Tausch) Besse,
- =Sophora korolkowii Dieck ex Koehne, 1893
Popis
- Koruna stromů, rychle rostoucích a dorůstajících výšky 15 , výjimečně až 25 m, je obvykle široce kulovitá, o průměru 30 až 40 m. Existují však válcovité kultivary (např. Columnaris, Fastigiata nebo Princeton Upright), které mají menší šířku než výšku.
- Strom má šedohnědou kůru s vystouplými hřebeny. Povrch mladších větví a výhonků je olivově zelený.
- Složené listy jsou lichozpeřené, 12 až 15 cm dlouhé, se 7 až 17 lístky podlouhle eliptickými, vejčitými až vejčitě kopinatými, 2 až 5 cm dlouhé a 1 až 2 cm široké, na vrchu tmavozelené nebo šedozelené, na spodní straně světle zelené.
- Květenství vytváří koncové laty dlouhé až 30 cm, tvořené velkým množstvím (až 80) drobnými kvítky.
- Jednotlivé oboupohlavní motýlokvěté kvítky jsou slonovinově bílé až žlutobílé, drobné, 2 až 4 mm dlouhé, slabě vonící. Jsou hmyzosprašné.
- Kvete v červenci až srpnu. V Evropě kvetou obvykle teprve jedinci starší přibližně 15 let.
- Plod je stopkatý válcovitý lusk, 5 až 7(20) cm dlouhý, dužnatý, obsahující jedno až pět tmavohnědých až černých zploštěných elipsoidních semen o rozměrech 7–9 × 4–5 × 3–3,5 mm. Semena jsou dobře klíčivá.
Areál rozšíření
Navzdory svému druhovému jménu není tento druh původní v Japonsku, kam byl jen zavlečen. Původní areál rozšíření zahrnuje oblasti Dálného východu, především Čínu a Koreu. Pěstováním jako okrasný strom se jerlín rozšířil do mírného pásu celého světa. V Evropě je znám a pěstován od 18. století, v Česku od roku 1835. Jeden z nejstarších exemplářů nejen v Česku ale i ve střední Evropě, strom vysazený v roce 1910, roste v zámeckém parku poblíž zámku ve Valticích.
Stanoviště
Vyžaduje slunné stanoviště s dostatkem vláhy a živin, nesnáší však zamokřené těžké půdy. Dospělé stromy vydrží i silné mrazy do −25 °C; mladé semenáčky však může mráz poškodit, proto je dobré je předpěstovávat nejméně 2 roky ve sklenících. Je velmi odolný proti znečištěnému prostředí včetně zasolení půdy a proto se v současné době používá i jako okrasný strom v městských stromořadích. Po zakořenění snáší i déle trvající sucho.
Obsahové látky
Jerlín obsahuje jedovatý cytisin, který může způsobit nevolnosti. Je významným zdrojem rutinu, obsaženým v listech a zejména v nezralých semenících (až 40 %). Semena obsahují škrob.
Použití
Pěstuje se jako okrasný strom v zahradách a parcích jednak pro svůj vzhled ale i pro pěkné květenství. Je medonosnou rostlinou a umožňuje hnízdění ptactva.
Dřevo je pevné a tvrdé a v oblasti svého původu se užívá jako stavební materiál.
Přestože obsahuje cytisin, na Dálném východě se květy a mladé lístky používají k přípravě čaje, vzhledem k velkému obsahu rutinu. Listy, předem několikrát spařené, se ve východní kuchyni užívají podobně jako špenát.
V čínském lékařství patří jerlín k 50 nejvýznamnějším léčivým rostlinám. Užívá se jako antibakteriální, protizánětlivý, antispasmatický, pročišťovací, a protihorečnatý prostředek, jako diuretikum, laxativum, hypotensivum a abortivum. Odvar z listů zvláčňuje a zvlhčuje kůži a snižuje krvácivost, jak z povrchových ran, tak při vnitřním krvácení, pomáhá též při léčbě epileptických záchvatů a všeobecně k uvolňování křečí. Odvar z dřeva se používá k léčení nežidů a hemoroidů.
V minulosti květy a zejména lusky byly zdrojem přírodního žlutého barviva.